Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Ignacio Zuloaga
Realismus  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1870 - † 1945, Španělsko, 

Španělský malíř Ignacio Zuolaga y Zabaleta se narodil 26. června 1870 ve městě Eibar v Baskicku v rodině klempíře a mečíře Plácida Zuolaga a jeho ženy Lucíi Zamora Zabaletové. Jeho dědečkem byl hlavní správce královské zbrojnice v Madridu. Už jako mladý chlapec často trávil čas v dílně svého otce, kde pomáhal a kde také začal poprvé malovat. Jeho otec chtěl, aby se stal architektem, a tak ho v roce 1889 poslal do Říma, kde se Zuolaga sice začal učit architektem, ale brzy přešel na malířství, které mu bylo osobně daleko bližší. Už po šesti měsících namaloval obraz El Forjador, který vystavil na pařížském Salonu v roce 1890. Tento obraz mu také přinesl první uznání.

Povzbuzen úspěchem v Paříži se Zuolaga rozhodl pokračovat ve svých studiích právě tam. V Paříži strávil celkem pět let a jeho umění bylo tehdy silně ovlivněno pracemi a jeho přátelstvím s Paulem Gauguinem, Edgarem Degasem a Henrim de Toulouse-Lautrecem i jeho životem v centru uměleckého dění Paříže. Zuolaga žil na Montmartru v ulicích rue Durantin, rue Cortot a rue des Saulnes a později také v domě číslo 54 na rue Caillaincourt.

Svůj vlastní styl však Zuolaga našel teprve po svém návratu do rodného Španělska, kdy se více přiklonil jak ke svému vlastnímu pojetí umění, tak k uměleckým tradicím své země. Jeho kreslířský styl se v mnohém inspiroval uměním El Greca, se kterým se Zuolaga shodl především na výrazovosti postav a krajin. Další jeho inspirací byl Velázquez a jeho dramatické barvy a Goya, který byl pro Zuolagu vzorem v použití černé a šedé barvy. Díky svému chápání umění pak Zuolaga víceméně přenesl španělské umění do 20. století. Úspěch ve Španělsku na sebe však nechával ještě chvíli čekat – Zuolagovo umění bylo stále pro jeho zemi příliš nové a převratné. Zuolaga tedy musel nejdřív dosáhnout úspěchů v Paříži a Bruselu, aby byl postupně přijat i ve Španělsku. I tématicky je Zuolaga typickým Španělem – maloval téměř výhradně španělská témata: býčí zápasy, kočující cikány, tanečnice i chudé baskické rolníky.

V roce 1895 Zuolaga namaloval jeden portrét, který výrazně ovlivnil jeho budoucí život – namaloval totiž Valentine Dethomasovou, která byla sestrou jeho přítele malíře Maxime Dethomase, se kterým se seznámil v Paříži. Do Valentine se zamiloval a 18. května roku 1899 si ji vzal za manželku. Na jejich svatbě bylo přítomno mnoho významných francouzských umělců, se kterými se Zuolaga seznámil při svém pobytu na studiích v Paříži. Zuolaga měl celou řadu zajímavých přátel – vedle francouzských malířů a sochařů se přátelil také například s německým básníkem Rainerem Maria Rilkem, ruským sběratelem umění Čukinem, ale i s mnoha státníky a velvyslanci.

Zuolaga často vystavoval i v zahraničí, kde býval obvykle přijímán lépe než ve Španělsku. V roce 1909 vystavoval ve Spojených státech v New Yorku, Buffalu a Bostonu celkem třicet osm svých obrazů, které se setkaly s velmi příznivými reakcemi. O rok později vystavoval v Mexiku, Chile a v Buenos Aires v Brazílii, kde k velkému zájmu kupců o jeho obrazy přispěla také falešná zpráva, že Zuolaga zemřel (ve skutečnosti však zemřel jeho otec).

V roce 1911 se konala v Římě velká mezinárodní výstava umění, na kterou však Zuolaga nebyl pozván, aby tam reprezentoval španělské umění. Rozhodl se tedy přijmout nabídku a reprezentovat svými dvaceti pěti díly Itálii, což se nakonec ukázalo jako dobré rozhodnutí, neboť za svoje dílo dostal Velkou cenu. V roce 1925 Zuolaga vystavoval opět ve Spojených státech v Reinhardt Gallery v New Yorku, kde byl zastoupen celkem padesáti dvěma obrazy. Byl tak významnou postavou, že byl dokonce přijat v Bílém domě prezidentem Coolidgem. Jeho obrazy dále cestovaly po výstavách v Bostonu a Palm Beach a nakonec byly vystaveny také v Havaně, kde byl Zuolaga přijat s obrovským nadšením.

Jako velký obdivovatel Goyi Zuolaga v roce 1913 navštívil Goyovo rodné město Fuendetodos, kde odhalil pamětní desku na jeho rodném domě. Krajinu kolem Fuendetodos i Goyův rodný dům si Zuolaga natolik zamiloval, že ho o rok později zakoupil do svého vlastnictví. V roce 1920 pak odhalil Goyův pomník, který sám vytvořil.

Ke konci Zuolagova života bylo uspořádáno několik významných retrospektiv jeho díla – v roce 1941 se konala Zuolagova samostatná výstava v madridském museu moderního umění a v roce 1942 výstava v galerii Argos v Barceloně. V této době Zuolaga maloval především pro radost různá zátiší a portréty svých přátel.

Zuolaga zemřel 31. října 1945 ve svém ateliéru v Madridu.


Konečná verze – 3. 10. 2007

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate