Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělci:

 Renesanční umění


von Aachen, Hans
van Aelst, Willem
Aertsen, Pieter
Albertinelli, Mariotto
Aldegrever, Heinrich
Altdorfer, Albrecht
Amadeo, Giovanni Antonio
van Amstel, Jan
Andrea, Zoan
Anguissola, Sofonisba
Anguissola, Lucia
Arcimboldo, Giuseppe
Arentino, Spinello
van der Ast, Balthasar
van Baburen, Dirck
Baldovinetti, Alessio
di Banco, Maso
di Banco, Nanni
de’ Barbari, Jacopo
di Bartolomeo, Michelozzo
Bartolommeo, Fra
Bassano, Jacopo
Bastiani, Lazzaro
Beccafumi, Domenico
Beert starší, Osias
Beham, Barthel
Beham, Hans Sebald
Bellegambe, Jean
Bellini, Gentile
Bellini, Giovanni
Bening, Simon
Benson, Ambrosius
Berchem, Nicolaes
Bermejo, Bartolomé
Berruguete, Pedro
di Bicci, Neri
de Bles, Herri Met
Bol, Ferdinand
Bon, Bartolomeo
Bordone, Paris
Bosch, Hieronymus
Bosschaert starší, Ambrosius
Botticelli, Sandro
Botticini, Francesco
Bouts mladší, Dieric
Bouts starší, Dieric
Bramante, Donato
Bramantino
Bregno, Andrea
Bregno, Antonio
da Brescia, Moretto
Bronzino, Agnolo
Brouwer, Adriaen
Bruegel starší, Pieter
Brueghel starší, Jan
Brunelleschi, Filippo
Bruyn starší, Barthel
Bueckelaer, Joachim
Burgkmair starší, Hans
Butinone, Bernardino Jacopi
Buttinone
Campagnola, Giulio
Campin, Robert
Canaletto
Caporali, Bartolommeo
Caravaggio
Carnevale, Fra
Carpaccio, Vittore
del Castagno, Andrea
Catena, Vincenzo
Charonton, Enguerrand
Christus, Petrus
Cima, Giovanni Battista
Civitale, Matteo
Claesz, Pieter
van Cleve, Joos
Clouet mladší, Jean
Sánchez Coello, Alonso
da Conegliano, Cima
Correggio
di Cosimo, Pierro
Costa, Lorenzo
Cousin starší, Jean
van Coxcie, Michiel
Cranach mladší, Lucas
Cranach starší, Lucas
di Credi, Lorenzo
Crivelli, Carlo
Cuyp, Aelbert
Daddi, Bernardo
Dalmata, Giovanni
Dalmau, Luis
Daret, Jacques
van Dashorst, Anthonis mor
David, Gérard
Deutsch, Niklaus Manuel
Donatello
Dou, Gerrard
di Duccio, Agostino
Dürer, Albrecht
Duvet, Jean
Duyster, Willem Cornelitsz
El Greco
Elsheimer, Adam
da Empoli, Jacopo
Eworth, Hans
van Eyck, Jan
van Eyck, Hubert
Fabritius, Carel
Ferrari, Gaudenzio
da Fiesole, Mino
Filarete
Floris, Cornelis
Floris, Frans
Fontana, Lavinia
Foppa, Vincenzo
da Forli, Melozzo
Fra Bartolommeo
Fra Carnevale
Fra Filippo Lippi
della Francesca, Piero
di Francesco, Giovanni
Francia, Francesco
Franciabigio
Froment, Nicholas
Gaddi, Agnolo
Gaddi, Taddeo
Gagini, Domenico
Galizia, Fede
Gallego, Fernando
Garzoni, Giovanna
de Gelder, Aert
Gerhaert, Nicolaus
Ghirlandaio, Domenico
Ghirlandaio, Ridolfo
Ghirlandaio, Benedetto
Scultori Ghisi, Diana
Giambono, Michele
di Giorgio Martini, Francesco
Giorgione
Giotto
di Giovanni, Francesco
di Giovanni, Bertoldo
Gonçalves, Nuño
Gossaert, Jan
van Goyen, Jan
Gozzoli, Benozzo
Graf, Urs
Granacci, Francesco
Grasser, Erasmus
Greco, El
Baldung Grien, Hans
Grünewald, Matthias
da Guanto, Giusto
Guercino
Hals, Dirck
de La Hay, Corneille
van Heemskerck, Maerten Jacobsz
Heimbach, Wolfgang
van Hemessen, Jan Sanders
van Hemessen, Catharina
Hilliard, Nicholas
Hirschvogel, Augustin
Hirschvogel starší, Veit
Holbein, Ambrosius
Holbein mladší, Hans
Holbein starší, Hans
van Hoogstraten, Samuel
Hopfer, Daniel
Horenbout, Gerard
Huber, Wolf
Huguet, Jaume
Il Riccio
Isenbrant, Adriaen
Jacobsz, Dirck
Inglis Kello, Esther
Koerbecke, Johann
Kraft, Adam
von Kulmbach, Hans Süss
Kunst, Pieter Cornelisz.
De' Landi, Neroccio
von Landshut, Mair
Laurana, Francesco
Leonardo da Vinci
van Leyden, Lucas
Leyster, Judith
Lingelbach, Johannes
Lippi, Fra Filippo
Lippi, Filippino
Lo Scheggia
Lochner, Stefan
Lombardo, Pietro
Lombardo, Tullio
Longhi, Barbara
Lotto, Lorenzo
Luini, Bernardino
de Lyon, Corneille
Mabuse
da Maiano, Benedetto
Mainardi, Sebastiano
Mandijn, Jan
Mantegna, Andrea
Marmion, Simon
Masaccio
Massys, Quentin
van Meckenem, Israhel
Meit, Conrad
Memling, Hans
da Messina, Antonello
Met de Bles, Herri
Michelangelo
Mistr barev
Mistr Bertram
Mistr coburských rondelů
Mistr desek z Pollingu
Mistr hracích karet
Mistr Litoměřického oltáře
Mistr monogramu ES
Mistr oltáře Sv. Bartoloměje
Mistr pašijí z Karlsruhe
Mistr Pavel z Levoče
Mistr Pfullendorfského oltáře
Mistr Pradského Vykoupení
Mistr Smrti Panny
Mistr studií drapérií
Mistr vévody z Bedfordu
Mistr z Flémalle
Mistr z Osservanzy
Mistr života Panny
Montagna, Bartolomeo
Mor van Dashorst, Anthonis
Moroni, Giovanni Battista
Mostaert, Jan
Multscher, Hans
Neroccio
da Nola, Giovanni
van Oostsanen, Jacob Cornelisz.
van Orley, Bernaert
Pacher, Michael
Pannonio, Michele
di Paolo, Giovanni
Parmigiano
Patinir, Joachim
de Patinir, Herri
Pencz, Georg
Perugino, Pietro
Pesellino
di Pietro, Sano
Pinturicchio
del Pollaiolo, Antonio
del Pollaiolo, Piero
de Predis, Giovanni Ambrogio
Primaticcio, Francesco
Provost, Jan
della Quercia, Jacopo
Rafael
Ratgeb, Jörg
Reichlich, Marx
Rejt, Benedikt
van Reymerswaele, Marinus
Riemenschneider, Tilman
della Robbia, Andrea
della Robbia, Luca
de’ Roberti, Ercole
Romano, Gian Cristoforo
Romano, Paolo
Romano, Antoniazzo
Romano, Giulio
Rosse, Susan Penelope
Rosselli, Cosimo
Rossellino, Antonio
Rossellino, Bernardo
de Rossi, Properzia
da Rovezzano, Benedetto
Sanders van Hemessen, Jan
da Sangallo, Giuliano
Sansovino, Andrea
Santi, Rafael
del Sarto, Andrea
Savery, Roelandt
Schäuffelein, Hans Leonhard
van Scorel, Jan
del Sellaio, Jacopo
da Settignano, Desiderio
Signorelli, Luca
de Siloe, Diego
Sittow, Michel
Sodoma
von Soest, Konrad
Di Luca Spinelli, Spinello
Stimmer, Tobias
van der Stockt, Vrancke
Stoss, Veit
Strigel, Bernhard
Teerlinc, Levina
Tintoretto, Jacopo
Robusti Tintoretto, Marietta
Titian
Tizian
Torrigiano, Pietro
Tot Sint-Jans, Geertgen
da Treviglio, Bernardo
Tura, Cosimo
Uccello, Paolo
van Valckenborch, Lucas
di Valdambrino, Francesco
Vecchietta
Vecchio, Palma
Veneziano, Domenico
Vermeyen, Jan
da Verona, Stefano
Veronese, Paolo
del Verrocchio, Andrea
da Vinci, Leonardo
Vischer mladší, Peter
Vischer starší, Peter
Vivarini, Antonio
Vivarini, Bartolomeo
Vivarini, Alvise
Vrelant, Willem
Waser, Anna
van Wassenhove, Joos
Wertinger, Hans
van der Weyden, Rogier
da Zevio, Stefano
Díla:
žádná díla nezadána
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  

Renesance vznikla ve 14. a trvala až do 16. století, kdy plynule přešla přes manýrismus v baroko. Vznikla v severní Itálii, odkud se kupeckými a poutnickými cestami postupně šířila do celé Evropy. Velkým střediskem rané italské renesance byla Florencie, kde myšlenky renesance šířili ve svých spisech hlavně Dante Alighieri a Francesco Petrarca, ale také Benátky i Siena, které měly své specifické školy a tudíž i lišící se styly. V pozdějším období se renesanční myšlenky rozvíjely v Itálii hlavně na velkých šlechtických dvorech ve Florencii, kde byly podporovány rodem Medičejských, na Mantui za podpory rodu Gonzagů a na Ferraře, která patřila šlechtickému rodu d'Este.

Původ slova renesance je italský – poprvé toto označení použil v roce 1550 ve svých Životech Giorgio Vasari, a to ve slovním spojení ‚rinascita dell arte antica‘, což bývá volně překládáno jako ‚návrat k umění antiky‘. Renesance byla znovuzrozením dávno ztracených antických ideálů, kladla důraz na harmonii všech částí umění a vytvářela tak jedinečný dojem nově objevené jemné klasické krásy. Renesance bývá dělena na trecento (14. století, rozvoj renesance ve Florencii), quattrocento (15. století, rozšíření renesance po Itálii) a cinquecento (16. století a rozšíření po zbytku Evropy).

Renesance byla v opozici ke gotice, odmítala vše barbarské a zkostnatělé a obracela se ke studiu řecké a římské minulosti, klasickým vzorům a přírodě. Převratné poznatky vědy přinášely přehodnocení vztahu k životu. Docházelo k nevšednímu rozvoji měst, obchodu a řemesel, patrony umění se stávali bohatí měšťané a šlechta. Umění tak poprvé nebylo těsně spojeno s náboženským životem a přinášelo nové náměty s člověkem jako středem všeho zájmu.

Renesance kladla důraz na poznání, svobodnou vůli člověka i jeho touhu po sebepoznání a všeobecném vzdělání. Mnoho umělců renesance bylo opravdovými renesančními lidmi – kromě umění se často věnovali anatomii, astrologii, filosofii a humanismu, hře na hudební nástroje, básnictví i objevování nových vynálezů. Na rozdíl od předchozí gotiky také umělci renesance začali svoje díla podepisovat a vystupovat tak z anonymity temné gotiky. Vstoupla i jejich prestiž – již nebyli považováni za pouhé řemeslníky, ale za opravdové umělce. Někteří z nich dosáhli i velkého společenského uznání, šlechtických titulů a majetku.

Zajímavým způsobem se renesance šířila do severských zemí – nejdříve se rozvíjela za podpory krále Karla VIII. ve Francii po jeho vojenské invazi Itálie, v jeho podpoře renesančních umělců pak pokračoval jeho nástupce František I., který do Francie pozval Leonarda. V druhé polovině 15. století byla renesance přijata na území Německa a Holandska, později se rozšířila také do Anglie (alžbětinská doba), Skandinávie a zbytku Evropy. Projevila se hlavně v náboženství, kde s sebou přinesla protestantské reformační hnutí. Umění severské renesance vycházelo v mnoha případech z místních tradic umělců a principů gotiky – severská renesance byla v porovnání s živou italskou renesancí znatelně chladnější a více rezervovaná.

Noční můrou renesance byl mor, černá smrt, který v pravidelných vlnách kosil statisíce lidí po celé Evropě a vyžádal si i životy mnoha renesančních umělců či myslitelů.


Architektura

Hlavní postavou a uživatelem renesanční architektury se stal člověk, vše bylo tvořeno s ohledem na příjemnost, jasnost, přirozenost a klid. Místo monumentální architektury církevních staveb gotiky renesance přinesla jemnou a střízlivě vyváženou horizontální výstavbu zámků, paláců a šlechtických sídel. Celé umění se vracelo k antice a tak svoje využití našlo sloupořadí, arkády, arkýře a architrávy. Architekti renesance kladli důraz na vytvoření opticky vzdušného vnitřního prostoru prostřednictvím kupolí a složitých kleneb. Stavby užívaly základních geometrických tvarů – koule a krychle (obdélníková okna a kupole) a byly nově zdobeny omítkou a štukou.


Sochařství

Renesanční sochař se snažil přiblížit se co nejvíce antickému ideálu krásy a rozměru. Vyobrazené postavy měly reálné výrazy tváře, zrcadlily vnitřní napětí v souladu s jemnou perspektivou a plasticitou. K nevšednímu reálnému dojmu ze sochy napomáhala často citlivá hra stínů v záhybech drapérií soch.


Malířství

V renesanci stále nacházely svoje uplatnění fresky a deskové malířství, nově však byla představena technika olejomalby – zprvu na dřevě, pak na plátně. V malířství stále převládaly náboženské motivy, ale nové umění často hledalo nevšední náměty v antické mytologii a historii a vytvářelo nevídané alegorie a portréty. Malíř zpracovával své náměty podle živé zkušenosti, snažil se o co nejvěrnější napodobení skutečnosti, což do této doby bylo v malířství nevídaným jevem. Náměty bývaly zpracovány s precizností tvarů, s živými výrazy a v reálné perspektivě. Zachycení jemné psychiky lidské duše, stavu emocí a rozpoložení duše bylo měřítkem pravého mistrovství práce s barvou. Malíř poznával techniku perspektivy a snažil se pod tajemnou rouškou mystičnosti šerosvitu přiblížit životnost postav v iluzi prostoru dalekých krajin pozadí.


Konečná verze – 9. 6. 2009



Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate