Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělci:

 Postimpresionismus


Angrand, Charles
Bernard, Émile
Cézanne, Paul
de Chavannes, Puvis
van Doesburg, Theo
Gauguin, Paul
Giacometti, Alberto
Gilman, Harold
van Gogh, Vincent
Gore, Spencer Frederick
Grant, Duncan
Hofmann, Hans
John, Augustus
de Toulouse Lautrec, Henri
Lemmen, Georges
Luce, Maximilien
Matisse, Henri
Modersohn-Becker, Paula
Picabia, Francis
Pissarro, Lucien
Prendergast, Maurice
van Rysselberghe, Théo
Schwitters, Kurt
Seurat, Georges
Severini, Gino
Sickert, Walter
Signac, Paul
Tomek, Eduard
Toulouse Lautrec, Henri de
van de Velde, Henry
Vuillard, Édouard
Díla:
žádná díla nezadána
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  

Postimpresionismus byl uměleckým směrem konce 19. století. Tento termín poprvé užil v roce 1910 anglický umělec a umělecký kritik Roger Fry, který onoho roku uspořádal v Grafton Galleries v Londýně výstavu s titulem ‚Manet and the Post-Impressionists‘. Na jeho výstavě byli zastoupeni hlavně Cézanne, Gauguin a van Gogh, kteří bývají považováni za klíčové osobnosti tohoto hnutí. Fryova výstava byla v Londýně velkou senzací ať již v dobrém nebo špatném slova smyslu – mladá generace přijala postimpresionisty s nadšením a čerpala od nich mnohé inspirace, starší a konzervativní generace považovala Frye za šílence a díla postimpresionistů za mazanice zvrhlíků. Všeobecně však bývají termínem postimpresionismus popisovány umělecké tendence vycházející z impresionismu nebo inspirovaná impresionistickými technikami nebo tématy.

I když postimpresionističtí umělci často vystavovali společně, nebyli sdruženi v žádném společenství a neměli na rozdíl od impresionistů přesně stanovené podmínky či pravidla tvorby. Byli velkými individualisty a samotáři – Cézanne maloval v Aix-en-Provence v jižní Francii, Gauguin v roce 1891 odjel na Tahiti, van Gogh žil zcela sám nebo ve vlastním vyhnanství v Arles, Toulouse-Lautrec žil bohémským, i když neuvěřitelně osamělým životem v Paříži.

Plátna postimpresionistů působila zneklidňujícím dojmem, jejich umění se často ubíralo cestami skrytými před logikou a rozumem, přičemž deformace tvarů přímo závisela na osobnosti umělce. Základním prvkem obrazu byla skvrna, klasicky impresionistický způsob jejího využití však byl překonán a plátna byla jakýmsi pozváním do nového světa odkrývajícího malířovo nitro. Umělcům nešlo o snahu zachytit co nejvěrněji svoje předměty v tradičním pojetí světla a stínu, nýbrž přímo zapojovali svou tvůrčí osobnost a do obrazu tak včleňovali své niterní prožitky a pocity v závislosti na pronikání do hloubky přírody či povahy a vášní svých postav.

Postimpresionismus se všeobecně odkláněl od předchozích směrů i impresionismu, nacházel svoji inspiraci ve zjednodušení tvarů i použití důrazných jasných a plochých barev, které předznamenaly příchod abstraktního umění. Také jeho odklon od reprezentativního umění a zaměření se na vyjádření pocitů nastínilo nové možnosti výtvarného umění budoucnosti, které se pak projevilo v kubismu a fauvismu.


Konečná verze – 21. 5. 2009



Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate