Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělci:

 Orfismus


Bruce, Patrick Henry
Delaunay, Robert
Delaunay-Terk, Sonia
Feininger, Lyonel
Kupka, František
Macke, August
Terk, Sonia Delaunay-
Díla:
žádná díla nezadána
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  

‚Krása se možná stane pro lidstvo nepotřebným pocitem a umění bude něčím na půl cestě mezi algebrou a hudbou.‘ – Gustave Flaubert, 1852

Orfismus (někdy také orfický kubismus) oficiálně vznikl odštěpením od kubismu v roce 1913 s berlínskou výstavou malíře Roberta Delaunaye. Umělci orfismu čerpali inspiraci z analogie o metodice linií a barev a vytvářeli tak jakousi polyfonii – harmonie obrazu se odpoutala od umělcova temperamentu a podřídila se zákonům autonomní kompozice podobně jako v hudební skladbě. Byl kladen důraz na rytmus a díla byla bohatě prostoupena hudebností na základě vizuálního dynamismu. Na rozdíl od víceméně monochromatického přísného kubismu onoho období byl orfismus výrazně poetický, barevný a životný.

Tento nefigurativní směr pojmenoval v roce 1912 francouzský básník Apollinaire jako básnickou metaforu pro skladbu hudebních dojmů z abstraktních obrazů barevných ploch. Popsal tak malby Roberta Delaunaye, které přirovnal k antickému hrdinovi Orfeovi, který byl básníkem, pěvcem i hudebníkem a sdružoval v sobě krásu hudby a poezie.

Orfismus ve svých počátcích hledal inspiraci v okolním světě, v mnohém se inspiroval městem či přírodou, nicméně později byla díla jeho umělců více a více abstraktní, až se zaměřila na abstrakci docela. Propagátory úplné abstrakce pak byli Robert Delaunay a František Kupka.

Jednoduché a výstižné kompozice orfismu působily pohybem a vibrací, vířivým barevným rytmem světla a zvuku v odstupňovaných barvách točících se spirál a kruhů, mluvily mistrovskou formulací nového symfonického výtvarného jazyka v často chromaticky odstupňovaných barvách. Každá barva a odstín měly na plátně zvláštní úlohu, která byla včleněna do geometrických forem jako noty do osnovy hudební partitury. Vyvolávala dojem dynamického pohybu postupujícího v čase ve zdánlivé rotaci, jako kdyby se její prstence točily a vyluzovaly na obrazové ploše melodii přehlušující účinek geometricky vymezených segmentů. Orfismus byl celkovým výrazem úsilí o vytříbení principu harmonie a číslovaného basu v malířství.

Zánik krátce trvající orfistické skupiny přišel s vypuknutím první světové války, nicméně její vliv na pojetí barev a jejich dynamiky se projevil v tvorbě mnoha nastupujících umělců, především pak Franze Marca, Augusta Mackeho a Paula Kleea, který byl tvorbou Delaunaye ovlivněn hlavně při své návštěvě Paříže v roce 1912.


Konečná verze – 9. 6. 2009



Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate