Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělci:

 Hyperrealismus (Fotorealismus)


Beal, Jack
Close, Chuck
Estes, Richard
Hanson, Duane
Lazkano, Jesús María
Morley, Malcolm
Pearlstein, Philip
Richter, Gerhard
Sheeler, Charles
Treviño, Jesse
Díla:
žádná díla nezadána
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  

Tento mezinárodní umělecký směr vznikl na přelomu 60. a 70. let.

Označení fotorealismus bylo poprvé použito v roce 1968 Louisem K. Meiselem a poté v roce 1970 v katalogu pro výstavu Twenty-two Realists, která se konala ve Whitney Museum v New Yorku. Meisel také následně vytvořil pětibodovou stupnici, podle které byla definována díla fotorealistů a fakt, že fotorealismus nemůže existovat bez fotografie:
1. Ke shromažďování informací používá fotorealista fotoaparát a fotografii.
2. Fotorealista používá mechanické nebo polomechanické prostředky k přenesení informace na plátno.
3. Fotorealista musí mít technickou schopnost zpracovat konečné dílo tak, aby vypadalo jako fotografie.
4. Umělec musí vystavovat dílo jako fotorealista do roku 1972, aby mohl být považován za jednoho z hlavních fotorealistů.
5. Umělec musí věnovat nejméně posledních pět let vývoji a vystavování fotorealistické práce.

Označení hyperrealismus bylo poprvé použito jako francouzský překlad slova fotorealismus v označení výstavy v bruselské galerii Isy Brachota. Na této výstavě byla poprvé v Evropě k vidění díla amerických fotorealistů, která byla doplněna díly jejich evropských kolegů. Slovo hyperrealismus pak bylo používáno spíše na evropském kontinentu, zatímco fotorealismus je označením pro americkou větev. Hyperrealismus byl, stejně jako celá řada dalších směrů, jakousi revoltou proti příliš vážně se beroucímu abstraktnímu expresionismu i výrazově omezenému minimalismu.

Reálně přesné motivy byly na plátně zachyceny s největším detailem tak, že někdy ani na první pohled nebylo možné rozeznat malbu od fotografie. Umělci často pouze vyfotografovali zamyšlený motiv a pak vše do nejmenších drobností přemalovávali na plátna. Hyperrealistický styl byl vysoce precizní a mechanický a zdůrazňoval obyčejnost reality každodenního života, což jej do jisté míry spojuje s hnutím pop artu. Hyperrealistická díla nejsou surreálná, nejsou pokřivením reality, nýbrž jejím zdůrazněním, jsou zobrazením reality, která nikdy neexistovala.

Hyperrealismus se uplatnil i v sochařství, když byly postavy ze skutečnosti dokonale zhmotněny do soch, které byly často doplněny autentickým oblečením i různým vybavením. Hyperrealistické sochy žijí svým vlastním iluzorním životem, často v galeriích diváky doslova šokují svou podobností s realitou a vytvářejí tak zcela novou dimenzi simulace reality, která se liší od reality původní. Díla hyperrealistů vytvářela zvláštní nečekanou atmosféru a napětí ze splynutí iluze a reality. Tajemné osvětlení bez pocitu a jasných barev pak doplňovalo realitu každodenního života v umění, kterou přinášely i vysoce autentické a téměř oživlé sochy.


Konečná verze – 21. 5. 2009



Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate