Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělci:

 Gotika


Angelico, Fra
Arentino, Spinello
di Banco, Maso
di Banco, Nanni
Berruguete, Pedro
di Bicci, Neri
z Bingenu, Hildegarda
Bouts starší, Dieric
Broederlam, Melchior
di Buoninsegna, Duccio
Carnevale, Fra
Cavallini, Pietro
Charonton, Enguerrand
Cimabue
Clouet, François
Clouet mladší, Jean
del Cossa, Francesco
Daddi, Bernardo
Dossi, Dosso
da Fabriano, Gentile
Fouquet, Jean
Fra Angelico
Fra Carnevale
di Francesco, Giovanni
Gaddi, Taddeo
Gaddi, Agnolo
Gerhaert, Nicolaus
Ghiberti, Lorenzo
Giambono, Michele
Giotto
van der Goes, Hugo
Grasser, Erasmus
Grünewald, Matthias
Holbein starší, Hans
Lo Scheggia
Lochner, Stefan
Lorenzetti, Pietro
Lorenzetti, Ambrogio
Martini, Simone
Martorell, Bernardo
Masaccio
Mistr Litoměřického oltáře
Mistr oltáře Sv. Bartoloměje
Mistr Pavel z Levoče
Mistr Theodorik
Mistr Třeboňského oltáře
Mistr vévody z Bedfordu
Mistr Vyšebrodského oltáře
Mistr z Flémalle
Mistr z Moulins
Mistr z Wittingau
da Panicale, Masolino
Parléř, Petr
Pesellino
Pinturicchio
Pisanello
Rejsek, Matěj
Rejt, Benedikt
Riemenschneider, Tilman
Sassetta
Schongauer, Martin
von Soest, Konrad
Di Luca Spinelli, Spinello
Stoss, Veit
Tura, Cosimo
Veneziano, Domenico
da Verona, Stefano
Vischer starší, Peter
Vivarini, Antonio
Vivarini, Bartolomeo
Witz, Konrad
da Zevio, Stefano
Díla:
Chrám Svaté Barbory 01.
Chrám Svaté Barbory 02.
Chrám Svatého Víta 01.
Chrám Svatého Víta 02.
Chrám Svatého Víta 03.
Chrám Svatého Víta 04.
Chrám Svatého Víta 05.
Chrám Svatého Víta 06.
Chrám Svatého Víta 07.
Chrám Svatého Víta 08.
Chrám Svatého Víta 09.
Chrám Svatého Víta 10.
Chrám Svatého Víta 11.
Chrám Svatého Víta 12.
Chrám Svatého Víta 13.
Chrám Svatého Víta 14.
Chrám Svatého Víta 15.
Chrám Svatého Víta 16.
Chrám Svatého Víta 17.
Chrám Svatého Víta 18.
Chrám Svatého Víta 19.
Chrám Svatého Víta 20.
Chrám Svatého Víta 21.
Chrám Svatého Víta 22.
Chrám Svatého Víta 23.
Chrám Svatého Víta 24.
Chrám Svatého Víta 25.
Chrám Svatého Víta 26.
Chrám Svatého Víta 27.
Chrám Svatého Víta 28.
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  

Gotika plynule navazovala na románský sloh v druhé polovině 12. století a trvala až do 15. století, kdy volně přešla v renesanci. Vznikla ve Francii, odkud se postupně rozšířila do celé Evropy. Člověk se v té době ještě nacházel ve středověku, pod vlivem scholastické a mystické filozofie byl v zajetí víry a náboženství. Gotika byla šířena prostřednictvím mnišských řádů do celé Evropy. Hlavním projevem umění byla architektura.

Název gotika vznikl původně v renesanci jako hanlivé označení, oproti přísné strohosti románského slohu gotika působila dojmem nadmírné ozdobnosti a novosti. Sám italský renesanční kritik Giorgio Vasari později o architektuře gotiky napsal: „Tento způsob vynalezli Gótové, neboť potom, co zničili starodávné stavby a ve válkách usmrtili architekty, zbyli jen ti, kteří stavěli v tomto stylu. Zalomili oblouky svých staveb a zaplavili celou Itálii tímto znesvařováním staveb tak, aby žádná z nich neměla svůj styl. Kéž Bůh ochrání všechny své země před takovými nápady a takovým stavebním stylem!“


Architektura

Gotická architektura nalezla své uplatnění především ve stavbě katedrál a hradů, radnic, mostů, měšťanských domů, ale i v lidových hrázděných domech. Často bylo využíváno již existujícího stylu románských staveb, které bývaly jen dozdobeny gotickými prvky a detaily.

Gotická katedrála v porovnání s románskými stavbami rostla do výšky, díky důmyslné konstrukci opěrného systému křížové klenby, mohutných pilířů a sloupových podpěr došlo k odhmotnění vnitřního prostoru stavby. Také síla zdiva v porovnání s románským stylem byla daleko menší a katedrály působily odlehčeným dojmem. Důraz byl kladen na čistotu materiálu, naprostá většina staveb neměla žádnou omítku.

Nejtypičtějším znakem pro gotiku byl lomený oblouk vysokých oken, která často sahala až do desetimetrové výšky a byla po celém obvodu chrámu. Gotická architektura využívala nespočetného množství zdobných prvků – členitých výčnělků, prohlubní, zdobných věžiček, chrličů, trojlístků malých oken, konzol a baldachýnů.


Sochařství

Podle záznamů byla úplně první gotická socha vytvořena kolem roku 1140 v Île-de-France, když opat Suger budoval opatství v St. Denis ve Francii. Brzy poté byla vybudována katedrála v Chartres (kolem r. 1145) a na její stavbu byli pozváni sochaři z Burgundska, kteří pracovali na severním (královském) portálu katedrály. Jejich práce byla na svou dobu mimořádně inventivní a sloužila za vzor všem nastupujícím sochařům. V roce 1225 se pak myšlenka gotického sochařství rozšířila dále na východ, když byla stavěna katedrála v německém Bamberku, která měla největší počet gotických soch na jedné stavbě. Na této katedrále byl také roku 1240 umístěn tzv. Bamberský jezdec, což byla první jezdecká socha v západním umění středověku.

Gotické sochařství bylo přímo vázáno na architekturu. Zpočátku bývalo uplatněno pouze v reliéfech průčelí chrámu a v doplnění dekoračních prvků s jednoduchými figurálními motivy, baldachýny a chrliči. Postupně se však přísný styl sochařství i řezbářství osvobodil a vznikla volná plastika. Jako motivu bylo využíváno náboženských a biblických témat – madon, piet a krucifixů. Díla byla ve většině pohybově strnulá a nedynamická, avšak docházelo k jistému zjemnění tváře a zachycení lyričnosti výrazu a duševních pocitů.

Oproti sochám vytvářeným v byzantském stylu byly gotické sochy živější, například sochy Panny Marie z původně ikonické formy přejímaly lidštější vlastnosti a prvky, Panna Marie byla zobrazována, jak se stará o Ježíška, kterému projevuje bližší city – byla zobrazována současně jako ušlechtilá dáma a matka.


Malířství

Gotické malířství stejně jako sochařství následovalo dobové konvence, i když se plně rozvinulo až téměř půlstoletí po nástupu sochařství. Ve Francii a Anglii se začalo projevovat kolem roku 1200, v Německu kolem roku 1220 a v Itálii až kolem roku 1300.

Umělec se v gotickém umění snažil o zachycení realistického výrazu tváře, ovšem stále v jisté strnulosti tradičních schémat. Celkový dojem z díla působil měkkou světelnou modelací, jemnými výrazy tváře a lyričností, avšak malou perspektivou pozadí, které bylo z většiny jenom jednobarevné nebo vykládané zlatem. Většina gotických umělců byla anonymních, byli pojmenováni buď podle svého nejvýznamnějšího obrazu, nebo místa uchování jejich děl. Jména těchto malířů se dochovala do dnešní doby také díky tomu, že byli často sdružováni do malířských cechů nebo pracovali na zakázkách cechů, které vedly dobré písemné záznamy.

V užitém umění byla gotika zastoupena bohatě vyšívanými nástěnnými obrazy a gobelíny. Velmi významné bylo také umění iluminátorů – ilustrátorů knih, biblí a kronik.

S architekturou bylo malířství spojeno prostřednictvím sklomalby a vitráže v katedrálách. Světlo procházející barevnými skly spojovanými drátky dokreslovalo jedinečnou atmosféru a dotvářelo tak celkový dojem lehkosti a dekorativnosti katedrál.


Konečná verze – 17. 7. 2008



Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate