Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělci:

 Rayonismus


Gončarovová, Natalia
Goncharova, Natalia
Larionov, Michail
Malevich, Kazimir
Díla:
žádná díla nezadána
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  

Umělecký styl rayonismus vznikl v Rusku v roce 1913 a trval pouze několik let, což však nijak nesnižuje jeho význam, neboť rozhodně ovlivnil rozvoj moderního umění v Rusku i na celém světě. Jeho zakladatelem byl ruský umělec Michail Larionov, který podle jeho nauk tvořil společně se svou družkou Natalií Gončarovovou. Veřejnosti byl rayonismus představen v almanachu Oslí ocas a Terč v roce 1913 prostřednictvím článku Rayonistická malba, který obsahoval obsáhlý popis a teorii rayonismu. Rayonismus bývá někdy rovněž nazýván rayonnismus, rayismus a rusky také luchismus, jeho název je odvozen od anglického slova ray a ruského slova luch (paprsek).

Podle Larionovových nauk byl rayonismus jakousi syntézou kubismu, futurismu a orfismu – od kubismu převzal lomení forem, od futurismu pohyb a od orfismu jasné barvy. K založení rayonismu a sepsání jeho manifestu inspirovaly Larionova a Gončarovovou konečně hlavně debatní přednášky o futurismu, které v Moskvě pořádal futuristický básník Filippo Marinetti. Po tom, co se futuristé přiklonili k fašismu, Larionov prohlašoval, že podoba s futurismem je pouze náhodná a že rayonismus vznikl čistě jako výsledek přirozeného vývoje abstraktního umění. Je však také pravdou, že Larionov už v roce 1909 vytvořil několik obrazů, které jasně předcházely pozdějším rayonistickým plátnům, zatímco překlad manifestu futurismu byl v Rusku publikován až v roce 1912.

Hlavním principem rayonismu bylo doslova ‚křížení odražených paprsků z různých objektů‘, podle Larionova rayonismus představoval opravdový pocit umění a osvobození se z konvencí realismu, které měly utlačovat umělce. Ve výše zmíněném manifestu Rayonistická malba navíc Larionov prohlašoval, že ‚Nevnímáme objekt očima tak, jak je zachycováno na konvenčních obrazech nebo jak se jeví za použití různých nástrojů; vlastně objekt vůbec nevnímáme. Všímáme si skupiny paprsků postupujících ze zdroje světla, které jsou odraženy z objektu a které vstupují do našeho vizuálního pole. Pokud potom chceme malovat přesně to, co vidíme, musíme malovat shluk paprsků odražených z předmětu. Nicméně abychom mohli zachytit celý shluk paprsků z požadovaného objektu, musíme je s rozmyslem vybírat – protože je s paprsky vnímán také daný předmět, do našeho vizuálního pole rovněž vstupují paprsky, které jsou odraženy z dalších blízkých předmětů. Pokud tedy chceme zobrazit objekt přesně tak, jak jej vidíme, musíme zachytit také tyto paprsky, které náleží ostatním objektům – a potom tedy opravdu zachytíme přesně to, co vidíme… Pokud se zabýváme ne objekty, ale shluky paprsků z nich vycházejícími, můžeme budovat obraz následovně: Shluk paprsků z objektu A se kříží s paprsky z objektu B, v prostoru mezi nimi se objevuje jistá forma, která je izolována umělcovou vůlí… Vnímání shluku paprsků, ne objektu samotného, je ze své přirozenosti o mnoho blíže symbolickému povrchu obrazu než samotnému objektu. Toto zobrazení je pak téměř totožné s fatou morganou, která se objevuje v horkém vzduchu na poušti a vykresluje vzdálená města, jezera a oázy na obloze. Rayonismus maže bariéry, které existují mezi povrchem obrazu a přírodou‘.

Protože Larionov a Gončarovová byli prakticky jedinými umělci tvořícími podle nauk rayonismu a protože neměli žádné vážnější následovníky, rayonismus zanikl po jejich odchodu do Paříže 20. dubna 1914. Po odchodu do Francie Gončarovová a Larionov vytvářeli hlavně divadelní kulisy a kostýmy pro svého blízkého přítele Ďagileva a jeho Ballets Russes. Díky těmto zakázkám si brzy získali oblibu a v době, kdy byly ve Francii populární ruské motivy, byly jejich služby hojně vyhledávány. S Ďagilevem spolupracovali až do jeho smrti v roce 1930, poté se jejich finanční situace velmi zhoršila, a tak byla Gončarovová nucena přijmout i takovou zakázku, jakou bylo ilustrování knihy Car Stalin. Po tom, co si oba umělci uvědomili nebezpečí nastupujícího totalitního režimu v Rusku, rozhodli se zažádat o udělení francouzského občanství, které jim také bylo 8. září 1938 uděleno.

Po válce se finanční situace Larionova a Gončarovové jenom zhoršovala – byli nuceni rozprodávat svoje starší plátna i svou rozsáhlou uměleckou sbírku. Když pak v roce 1950 Larionova skolila těžká mrtvice, nemohl dál malovat a musel být přestěhován do pečovatelského domu, kde ho Gončarovová každý den navštěvovala. Sama každý den jedla pouze malou misku polévky, kterou dostávala zdarma v jedné malé pařížské restauraci. Oba umělci byli velmi vyčerpaní svou bídou i těžkým životem, nicméně v červnu roku 1955 se po padesáti pěti letech společného života rozhodli uzavřít sňatek. Gončarovová zemřela v roce 1962, Larionov o dva roky později.


Konečná verze – 26. 5. 2008



Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate